ŠTĚPÁN TABERY 

Svítil v tisících československých domácností, ale nikdo neznal jeho příběh. Mapujeme archivní prameny sklářského výtvarníka Štěpána Taberyho.

Štěpán Tabery patří k vrcholným sklářským výtvarníkům, kteří se věnovali otázce řešení bytových svítidel a jejichž práce se po desetiletí objevovala v československých domácnostech. O samotném designérovi se však ví překvapivě málo a jeho autorství zůstává často skryto. V nevelké sklárně v severních Čechách navrhoval výrazně barevná futuristická svítidla z jediného kusu skla, která slavila úspěchy jak doma, tak i v zahraničí. Příběh designéra, jehož práce formovala podobu československých interiérů a zároveň se ztratila v anonymitě průmyslové výroby, odkrývá pozoruhodnou kapitolu československého designu.

 

Dekorace ve dne a zdroj atmosféry večer

Čím jsou svítidla Štěpána Taberyho výjimečná? Především celistvostí působení. Jeho tvarově minimalistické světelné objekty jsou často tvořeny jediným kusem skla. Ukrytím elektroinstalace dovnitř neprůhledného těla a vypuštěním viditelných spojovacích prvků vznikají originální kusy, které jsou ozdobou interiéru nejen při zapnutí, ale i výrazným dekoračním prvkem za denního světla.

Štěpán Tabery vycházel z předpokladu, že sklo samo nabízí dostatek výrazových prostředků. Jak v roce 1976 napsal Zdeněk Čubrda, výslednému jednotnému působení odpovídá i tvarové řešení, v němž převládají symetrické formy vznikající kombinací a násobením základních prvků – válce a koule. Monochromní pojetí je druhým sjednocujícím prvkem často výrazně barevných Taberyho svítidel.

Taberyho svítidla vznikala často z jediného kusu skla s ukrytou elektroinstalací a bez viditelných spojů a vynikají materiálovou i tvarovou celistvostí. | Foto vlevo: Karolína Střítecká / Zdroj: 1000zgarb

Takto řešené objekty se stávají dominantní složkou interiéru. Jejich působení se neomezuje jen na dobu, kdy svítí; ve dne fungují jako dekorativní plastika. Právě tato schopnost odlišuje Taberyho svítidla od tradičních světelných zdrojů, které mimo svůj funkční okamžik často působí rušivě.

Od kreslení „za trest“ k profesi sklářského technika a návrháře svítidel

Štěpán Tabery se narodil 2. ledna 1929 v Brně. Kreslil si odmala, a jak sám později vzpomínal, nejdřív „za trest“. „Když jsme zlobili, dostali jsme výprask, ale i tužku a papír. Jenže tenhle trest se rychle změnil ve velikou zálibu. Náš obor. A tak jsme shodou okolností byli vlastně ty nejhodnější děti. Protože pak už jsme pořád kreslili.“ Z kreslení se stala celoživotní profese – pro něj i pro jeho o rok mladší sestru Martu Taberyovou, známou umělkyni v oboru keramiky. Ta je autorkou monumentálních keramických stěn, které jsou součástí mnoha veřejných budov v Česku i v zahraničí, mimo jiné například v pražském metru.

V roce 1948 absolvoval Sklářskou průmyslovou školu v Železném Brodě a hned o rok později nastoupil do sklárny v Košťanech u Teplic, kde zůstal po celý profesní život. Košťany tehdy spadaly pod národní podnik Osvětlovací sklo, s ředitelstvím ve Valašském Meziříčí. Tabery zde působil jako vedoucí technické kontroly a především jako výtvarník a návrhář osvětlovadel. Jeho žena Marcela Taberyová byla technoložkou ve stejné sklárně a nejpravděpodobněji se poznali právě zde.

 

O Štěpánu Taberym se dochovalo jen málo informací. Fotografie publikované v časopise Domov v roce 1979 zachycují výstavu Štěpána Taberyho v Brně z roku 1976. Přestože to článek neuvádí, podařilo se tuto skutečnost potvrdit v Domě umění, a to zejména podle charakteristického tvaru oken. | Zdroj: Ondřej Dana

Jeho rodina nebyla umělecky založená. Otec byl vrchní účetní v pivovarech, matka hospodyně. Podporoval ho však dědeček, rovněž Štěpán Tabery, podnikatel v cukrovarnictví v Hulíně. Věřil v sílu průmyslu a v to, že průmysl posouvá Československo kupředu, a svého vnuka podporoval. Tabery řadu desítek let navrhoval svítidla pro košťanský závod i pro další závody tohoto národního podniku. S jeho svítidly se setkáváme dodnes, i když často jen zasvěcení vědí, že se za nimi skrývá výrazná umělecká osobnost.

Z nevelké sklárny na zahraniční trhy

Jak uvádí Czechoslovak Glass Review 77, právě sklárny v Košťanech si díky ručnímu charakteru výroby a modernímu designu získávaly stále nové zákazníky, a tím zajišťovaly kontinuitu řemeslné tradice a manuální zručnosti sklářů v rámci podniku Osvětlovací sklo.

Národní podnik sdružoval pět závodů: ve Valašském Meziříčí, Vsetíně, Rapotíně, Janštejně a Košťanech. Tradiční výrobní sortiment byl mimořádně široký. Zahrnoval například technologická skleněná vlákna, Petriho misky a oční vaničky, lisované sklo pro hornické lampy či panely pro elektrické sporáky Mora. Hlavním a nejtradičnějším výrobkem však zůstávalo osvětlovací sklo.

Tabery 

Závody v Janštejně a Košťanech se specializovaly na výrobu ručně foukaného osvětlovacího skla v různých tvarech a velikostech. Soustředily se především na bohatě barevné osvětlovací sklo a postupně rozšířily výrobní program také o kompletní svítidla, zejména stolní lampy a v menší míře závěsná svítidla. O tento sortiment projevovali značný zájem zahraniční zákazníci. Ruční výroba přitom musela pružně reagovat na náročné požadavky změn sortimentu jak pro export, tak pro domácí trh.

Autor s přísným okem

Podnik měl vlastní návrhářské centrum a všechny návrhy byly koncipovány v souladu se světovými trendy tak, aby splňovaly požadavky vysoké kvality a zároveň vhodně doplňovaly architekturu a design domácích interiérů. Taberyho výrobky byly velmi žádané například ve Finsku a Švédsku, on sám sledoval zahraniční materiály i technologie a osvětlovací sklo vnímal jako obor, který může obstát i na náročných trzích.

Taberyho kancelář ve sklárně měla asi sedmdesát metrů čtverečních a sloužila i jako malý showroom. Právě tam si ho pamatuje jeho synovec Karel Tabery, který za strýcem pravidelně jezdil. Informací o jeho osobnosti se dochovalo málo, rodinu se podařilo dohledat až díky badatelské činnosti Ondřeje Dani, jenž shromáždil řadu materiálů a vzpomínek.
 

Fotky Štěpána Taberyho byly zřejmě pořízeny pro jeho výstavu v Brně. Jinak se prý moc rád nefotil a vystavovat také nechtěl, ale nechal se přemluvit. Snímky vznikly pravděpodobně v jeho ateliéru ve sklárnách v Košťanech. | Zdroj: Ondřej Dana

Podle vyprávění bral Štěpán Tabery kontrolu kvality nekompromisně. Vyhazoval „zmetky“, i když tím komplikoval plnění plánů. „Řval z okna na lidi, kontroloval tvrdě kvalitu,“ vzpomíná rodina. Byl vysoký, štíhlý, respektovaný, s málokým si tykal. Humor mu ale nechyběl a „legrace s ním byla“. Tvar, barva i kvalita výsledného kusu pro něj byly jedním celkem.

Alchymie barev a vrstveného skla

Košťanská sklárna se v rámci podniku specializovala na barevná skla typu Triplex Opál. Šlo o třívrstvé sklo s vnitřní bílou opálovou vrstvou, střední průhlednou a vrchní barevnou vrstvou. Tento typ skla byl velmi náročný na zpracování. Článek v časopise Domov z roku 1979 zdůrazňuje, že Košťany byly v rámci podniku výjimečné právě používáním výrazných „signálních“ barev: „Žlutá, rubínová, oranžová. Však také jsou Košťany jediným závodem, který tyto signální barvy používá.“

Tvarové řešení jeho svítidel staví na symetrických geometrických formách, zejména válci a kouli, které určují jejich charakteristický výraz. | Foto: Karolína Střítecká, 1000zgarb

Ruční charakter výroby a moderní design přinášely podniku stabilní zahraniční poptávku a významná část produkce směřovala na export. Skandinávské země preferovaly syté oranžové a zelené odstíny, Spolková republika Německo rubínové a zelené barvy, Nizozemsko jednoduché tvary a dekorativnější modely mířily na Blízký východ. Navzdory rostoucí kapacitě podnik dlouhodobě nestíhal poptávku plně uspokojit.

Světlo jako dominantní prvek interiéru

Jak uvádí Czechoslovak Glass Review 77 v textu Zdeňka Malíka, ruční výroba osvětlovacího skla byla zaměřena na svítidla pro soukromé i veřejné interiéry. Od roku 1967 vznikala jedno- i víceramenná závěsná, stropní, stolní i nástěnná svítidla. Důraz se nekladl jen na funkci, ale na harmonické začlenění do interiéru. „Estetický vzhled byl podmíněn tím, že tato svítidla mají tvořit harmonický celek s vybavením interiérů, v nichž jsou používána jako světelné zdroje, bez ohledu na samotnou osvětlovací funkci. Tento aspekt je proto v podniku považován za mimořádně významný a byla mu věnována náležitá pozornost.“  V návrhářském centru Osvětlovací sklo n. p. působilo sedm výtvarníků a ročně zde vznikalo kolem šesti set návrhů, z toho přibližně dvě stě se týkalo nových tvarů, určených pro export i domácí trh.
 

Světelné objekty nepůsobí jen při rozsvícení, ale i ve dne, kdy fungují jako dekorativní prvek interiéru, který utváří jeho atmosféru. / Foto vpravo: Karolína Střítecká, 1000zgarb / Foto vlevo: Damián Skořepa, NANOVO

Článek věnovaný Taberymu v časopise Domov v roce 1979 připomínal, že svítidlo často kupujeme jen proto, abychom zakryli žárovku, a přitom zapomínáme na jeho estetický účinek. Lampa nebo lustr mohou být dominantním prvkem prostoru. Umělé světlo nikdy nebylo jen ryze funkční záležitostí. Svítidlo neurčuje pouze to, kolik bude v interiéru vidět, ale i to, jak bude prostor působit. Zdeněk Čubrda v textu z roku 1976 připomíná zdánlivě banální, ale výmluvné srovnání žárovky visící na drátech a křišťálového lustru. V obou případech se svítí, estetický účinek je však diametrálně odlišný. Svítidlo podle něj v mnoha situacích „s konečnou platností vymezuje“ charakter interiéru.
 

Ruční výroba a moderní design přinášely podniku stabilní zahraniční poptávku, které odpovídala významná exportní produkce. | Foto: Jiří Fojtík

Taberyho svítidla mají předpoklady stát se nejen funkčním prvkem, ale i dominantou prostoru. „Nelze je totiž instalovat kamkoli a jejich umístění je třeba citlivě sladit s ostatními prvky funkčního a estetického řešení interiéru. V této vlastnosti a nesporné originalitě výtvarného nazírání spočívá závažný přínos Štěpána Taberyho výtvarné kultuře dneška.“

Jak se ztratilo Taberyho autorství

U řady Taberyho svítidel dnes nenajdeme jeho jméno ani označení podniku Osvětlovací sklo, kde skutečně vznikla. Dochovalo se pouze vyražené označení OPP Jihlava. A právě to je důvod, proč jsou tyto lampy často mylně připisovány jinému výrobci. Okresní průmyslový podnik Jihlava však svítidla nenavrhoval ani nevyráběl jako celek. V rámci kooperace dodával pouze kovové montury – podstavy a konstrukční části.
 

U řady svítidel se dochovalo pouze značení OPP Jihlava, které vedlo k mylnému připisování autorství jinému výrobci. / Dokument, díky kterému došlo k jednoznačnému určení autora. | Zdroj: Výrobní a propagační dokumentace podniku Osvětlovací sklo, Muzeum regionu Valašsko ve Valašském Meziříčí

Papírové nálepky identifikující výrobce skleněné části se většinou nedochovaly, zatímco kovové značení zůstalo. Štěpán Tabery byl tak dlouho nešťastně spojován s OPP Jihlava, průmyslovým podnikem, který vyráběl od kovových dílů přes nábytek téměř cokoliv a zabýval se službami jako opravy místních rozhlasů – místo aby byl spojován s Osvětlovacím sklem, podnikem, který Československo reprezentoval na zahraničních výstavách. Právě důkladná badatelská práce tento omyl napravila a přinesla zásadní výsledek: jednoznačné určení Taberyho autorství u nejznámějších tvarů i řady méně známých svítidel. Teprve díky tomu lze dnes jeho dílo vnímat v pravém světle.

Úspěchy, které překračovaly hranice Československa

Taberyho svítidla byla pravidelně prezentována na veletrzích v Paříži, Göteborgu a Hannoveru prostřednictvím společnosti Glassexport Liberec. Národní podnik Osvětlovací sklo vystavoval také v Moskvě a na Mezinárodním veletrhu spotřebního zboží v Brně a Ostravě. Tabery patřil spolu s Karlem Volfem a Ivanem Jakešem k nejúspěšnějším návrhářům podniku.

Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí získalo za interiérová svítidla opakovaně Zlatou lampu v Ostravě, zlatou medaili na brněnském veletrhu i titul „Výjimečný výrobek roku“. Tabery obdržel druhou cenu v soutěži Sklo ve stavebnictví, jednou Zlatou lampu a v roce 1973 také zlatou medaili na Mezinárodní výstavě skla a porcelánu v Jablonci nad Nisou. Jeho závěsná svítidla byla dvakrát oceněna titulem „Výjimečný výrobek roku“.
 

Taberyho svítidla / Foto: Karolína Střítecká, 1000zgarb / Foto: Kdysi svítidla

Významným momentem byla samostatná výstava v Galerii Jaroslava Krále v Brně v roce 1976, dnešním Domě umění. Představil zde 45 exponátů, od stojanových a stolních lamp po závěsná a nástěnná svítidla či zahradní panely. Z výstavy se dochovalo překvapivě málo. Fotografie publikované v časopise Domov v roce 1979 se podařilo identifikovat díky detailu oken budovy, typických pro Bohuslava Fuchse.
 

Taberyho barvy najdeme i v jiných než typických barvách. Jednalo se o vzorky, malé pokusné série v jiných sklárnách podniku nebo třeba zábavu skláře o přestávce. Stejně tak nelze říct, že všechno, co najdeme v typických signálních barvách, je automaticky od Taberyho. | Foto vlevo: Karolína Střítecká, 1000zgarb / Foto vpravo: Kdysi svítidla

Jeho příběh má i svůj historický paradox. Přestože byla jeho práce oceňovaná doma i v zahraničí, podle rodinných vzpomínek čelil v padesátých letech perzekuci kvůli kritickým postojům k režimu a na zahraniční výstavy směl vycestovat jen výjimečně. Úspěchy zejména na skandinávských trzích navíc budily závist i u jeho kolegů a jeho pozice v podniku nebyla vždy jednoduchá.

Košťanská sklárna zanikla definitivně v roce 1996. Při pátrání po pamětnících Ondřej Daňa, zakladatel Vintage obchodu s nábytkem a svítidly 1000zgarb, zjistil, že poslední z nich zemřel pouhé dva týdny před jeho návštěvou Košťan – a že jediný, kdo možná ještě žije, skončil jako bezdomovec v Teplicích. Z původních výtvarníků Osvětlovacího skla dnes žijí například Ivan Jakeš a Jan Votava.
 

Taberyho svítidla staví na tvarové čistotě, na jednoduchých geometrických prvcích, jako je válec nebo koule. | Foto: Kdysi svítidla

Taberyho svítidla však nezůstala jen historickou kapitolou. Dodnes patří k vyhledávaným vintage artiklům a jejich výrazná barevnost a čistá geometrie opět ladí s aktuálními interiérovými trendy. Prodávají se například v pražském Nanovo, Kdysi svítidla nebo ve zmíněném brněnském obchodě 1000zgarb. A není to shoda náhod, že tento obchod sídlí v budově bývalé továrny Alpy od architekta Bohuslava Fuchse – tedy v budově od stejného architekta, jehož charakteristická okna pomohla identifikovat fotografie z Taberyho výstavy v roce 1976. Kromě lamp k prodeji je v showroomu 1000zgarb k vidění i několik vzácných kousků od Taberyho ze soukromé sbírky zakladatele.

Ondřej Dana, jehož badatelská práce přispěla k znovuobjevení Taberyho odkazu, ve svém brněnském showroomu 1000zgarb, kde se Taberyho svítidla opět setkávají se svými novými majiteli. | Foto: Karolína Kadlčáková

Poděkování

Autorství Štěpána Taberyho u mnoha lamp bylo jednoznačně potvrzeno v původní podnikové dokumentaci, která je dnes součástí sbírky Muzea regionu Valašsko v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Badatelé i zájemci o historii podniku jsou zavázáni zejména Mgr. Kamile Valouškové, jejíž odborná práce se sbírkou Osvětlovacího skla umožnila toto autorství dohledat a doložit.

Sdílet

Svítidla