Byla jasná.noc plná hvězd Téměř kulatý měsíc se zrcadlil na černé mořské hladině. Jachta Keitha Kalleye se pohupovala na mírných vlnách. Kalley byl zpěvákem. Jeden z těch, kterým už chyběl jen krůček ke slávě. Před šesti lety opustil rodné městečko, kde vyrostl. Začal studovat v Londýně zpěv, činohru a tanec a ještě než studia dokončil, dostal své první angažmá. Keith Kalley byl hezký mladík Tmavovlasý, s ostře řezaným pro- filem a ženy od sedmnácti do sedmdesáti ho všechny považovaly za velmi sexy. Zatím ještě nepatřil k těm nejlepším ve své branži. Ale vyšvihl se už dost vysoko a vydělával slušné peníze. Mohl si dovolit takové věci, o jakých se mu dřív ani nesnilo. Když si chtěl někdy odpočinout od showbyznysu, zajel na několik dní do rodného města Harwiche. Nechal si tam zařídit přepychový bungalov, který všichni místní obyvatelé obdivovali.Ani jachta nebyla vypůjčená byla jeho vlastní. Kromě ní měl ještě sportovní člun. A jeho kariéra měla nadále stoupající tendenci. Kalley odhodil špačka od cigarety přes palubu. Obrátil se k dívce, kterou s sebou vzal na moře. Jmenovala se Suzie Dingo a vypadala jako plavovlasý anděl s modrýma očima a pohádkovou figurou. Měla na sobě bundu z jehněčí kožešiny. I Keith byl teple oblečen. Byl už konec podzimu a noci na moři byly velmi chladné. Keith si Suzie prohlížel. Vyrostl S ní. A vzpomínal si, jak mu připadala nedosažitelná. Ať udělal cokoliv, pokaždé ho odmítla. A jeho to pochopitelně dlouho strašně zlobilo. Ale nakonec se přece jen smířil s tím, že může mít kteroukoliv jinou, jen ne Suzie Dingo. Odjel do Londýna a zapomněl na ni. Do Harwiche se vrátil, až už byl známým zpěvákem Suzie mezitím také zkusila štěstí jako zpěvačka, a tak se jednoho dne na Keitha obrátila s prosbou. zda by za ni neztratil dobré slovo u vlivných přátel Keith chtěl nejdřív odmítnout Ale potom se rozhodl, že kvůli Suzie využije svých konexí, aby pak mohl vychutnávat její vděčnost, protože v hloubi duše ještě zcela nepřekousl, že s ním nikdy nechtěla nic mít. Keith si pro dnešní noc naplánoval jasný program. Pevnost zvaná Suzie Dingo měla definitivně padnout. Usmíval se a něžně ji pohladil po zlaté hřívě. , Bývaly doby, kdy bys se mnou sama na moře nevyjela, a ještě k tomu přes noc. " , Casy se mění, Keithe, " , Ty ses taky změnila?" , Myslím, že ano. Aspoň trochu určitě." ,Takže už ti nejsem tak protiv- ný, jako dřív?"" Mně jsi nikdy protivný nebyl."" Tak z jakého důvodu jsi mě vždycky odmítla? Víš, jak tím trpělo moje sebevědomí?" Suzie se zasmála. ,To ti nevěřím. ,,Tak proč jsme se my dva nikdy nedali dohromady, Suzie?" Dívka sklopila zrak. Zadívala se do moře a tiše přiznala: , Protože jsem z tebe měla strach, Keithe." ,,Strach?" podivil se. ,,Víš, měl jsi u všech dívek tako- vý úspěch. Se všemi jsi to měl tak snadné. Mohl ses s každou vyspat a na druhý den ráno už sis ani nevzpomněl na její jméno. Nechtěla jsem patřit do tvé sbírky. Copak to nechápeš?"" Keith se k ní naklonil. ,,Myslím, žes měla pravdu, Suzie. Právě proto, že jsem tě nemohl mít, jsi mitakuvízla vhlavě. Co říkáš, doženeme dnes v noci to, co jsme tehdy zameškali?" Suzie se mu vážně zadívala do očí. , Nechci, aby sis myslel, že to dělám proto, žes mi slíbil, že mě zařadíš do své příští show.' ,,To spolu nijak nesouvisí. Pomáhám ti jen proto, že si myslím, že máš talent, a protože oba pocházíme z Harwiche, a protože jsme oba v tom hrozném hnízdě vyrostli. Suzie mu nabídla rty. , To jsi řekl hezky," zašeptala. ,,Díky, Keithe. Ty to prostě se ženami umís. Nevím, zda by nebylo lepsí, kdybych ztebe měla dál strach. Keith Kalley se usmál. , Přestaň s tím. Mohlas přece už dávno poznat, že nejsem žádný netvor. " ,,Já dnes asi mluvím hrozné ne- smysly. Promiň. Možná je to proto, že jsem poprvé sama s mužem, u kterého mám jakýsi pocit podřízenosti. " Přitiskla se k němu a on řekl: ,,Dnes tady venku spolu prožijeme nádhernou noc." ,,Ano. Jen je trochu chladno. " , Chtěla bys jít do kajuty?" ,,Mohla bych se předtím něčeho napít?" ,Cokoliv si budeš přát," řekl Keith. Najednou však oba uslyšeli ze tmy velitelský hlas. Zdálo se, že přichází zdaleka. Suzie i Keith se zadívali stejným směrem. Všude kolem nich byla černočerná noc. Suzi se ke Keithovi ještě víc přitiskla. Ucítil, jak se chvěje a položil jí ruku kolem ramenou, aby měla pocit, že se jí s ním nemůže nic stát. , Tak nechtěli byste už konečně napnout plachtu!" zněl tmou ostrý hlas. ,,Vy líné vši! Nechám vás přivázat ke kýlu, jestli sebou nehodíte. ,To je příšerné, že?" šeptala Suzie. Keith jen mlčky přikývl. ,,Pohyb! Pohyb! Pohyb!" rozléhal se hlas tichou nocí. ,,Já vás proženu, na to se spolehněte! Toho, kdo hned nevykoná můj rozkaz, nechám hodit přes palubu!" ,,Co je to za hlas?" zeptala se tiše Suzie. , Takhle možná mohl kdysi zacházet kapitán se svou posádkou, ale dneska už to nejde." Keith se otřásl, až mu naskočila husí kůže. Obával se, že Suzie, aniž by to věděla, uhodila hřebík na hlavičku. ,,Nechám vás pověsit na stožár!" volal zlostný hlas Byl čím dál hlasitější. ,,Ta loď pluje k nám," zašeptala Suzie nervózně. Keith jí neprozradil nic ze svých obav. Rekl jen: ,,Asi bude lepší, když vyklidíme pole.' ,,Jak myslíš. Keith se od ní oddělil, aby šel spustit motory, ale než stačil udělat krok, Suzie strašně vykřikla., Keith se k ní otočil a oči se mu rozšířily hrůzou. ,,Panebože! " vyrazil ze sebe úplně ohromen. Měl pocit, že mu hrdlo svírá ledová ruka a na pár vteřin byl úplně ochromen. Ze tmy se k nim blížila loď, jaká by už dávno neměla existovat Byla to historická obchodní loď, celá brostlá odními řasami a škeblemi. S plachtovím, jaké se už dnes nepoužívá. Místo obvyklé figury vyřezané na přídi se na Suzie a Keitha šklebila velká umrlčí lebka Keith nebyl schopen jakékoliv reakce. Na palubě hanzovní lodi z pradávných dob se pohybovaly příšerné postavy. Kostry pirátů! Tak ona doopravdy existuje, ta loď mrtvých pirátů!" vyrazil ze sebe přiškrceným hlasem Keith. ,,Slyšel jsem historku, která se vy- právěla v Harwichi, ale měl jsem ji za námořnickou latinu." Osm hodin před touto tajuplnou událostí jsem si ulehčeně vydechl. Konečně jsem dopsal protokol, který jsem měl odevzdat. ‣ Odkládal jsem to až na poslední chvíli, protože jsem člověk činu a papírování nemám rád. Ale vidím, že to bez něj dneska prostě nejde. Pravda je, že existuje jen velice málo povolání, při kterých se spotřebuje víc papíru, než u policie. Opřel jsem se pohodlně v židli a ještě jednou si v klidu přečetl svůj výtvor. Když jsem ho podepsal, zvedl isem se a vyšel z kanceláře. Glenda Perkinsová, moje hezká sekretářka, ukázala na papír, který jsem držel v ruce a řekla: ,,Je to ten protokol, po kterém se sir Powell shánf už dva týdny?" ,,Neuhodla, řekl jsem s úsměvem. ,To je protokol, který chtěl náš šéf už před měsícem. K tomu, který chtěl před čtrnácti dny, se asi dostanu až za čtrnáct dní." ,,Z toho ale šéf nebude mít radost." ,,Já tu nejsem od toho, abych mu dělal radost. Konec konců, nemáme žádné Vánoce." ,Smím něco říct?" zeptala se Glenda. ,Jen do toho, Glendo." Moc pracujete, Johne." ,,Ach, prosím vás, nemohla byste se o tom při vhodné příležitosti zmínit před šéfem?" ,Ten je hluchý, pokud přijde řeč na tohle téma. ,,Musím mu ale přiznat k dobru, že po ostatních nikdy nechce víc, než sám od sebe. To máte pravdu, Johne. Ale není moc lidí, kteří by to vydrželi." ,,Já vím, jsem jedním z mála,.." , Kdy jste se na sebe naposledy díval do zrcadla, Johne?" ,Dnes ráno při holení. Proč?" , Líbil jste se sám sobě?" ,, Ślo to. , Vypadáte unaveně, Johne. Měl byste si vzít aspoň pár dní dovolené. " ,,Budu o tom přemýšlet. "Já to s vámi myslím dobře, Johne. ,To já vím, Glendo." Zazvonil telefon. Glenda sáhla štíhlou rukou po sluchátku. Měla mě ráda. Byla by pro mě udělala všechno. I já jsem měl Glendu rád Ale byla tu ještě Jane Collinsová a ta by mi vyškrábala oči, kdybych s Glendou... No, zapomeňme na to. Glenda řekla jen pár slov. Když odložila sluchátko, pokrčila rameny a řekla: ,Zdá se, že z vaší dovolené zase nic nebude, Johne." ,,Jak to?" , Séf po vás toužf." ,Odklad ještě neznamená zrušení," řekl jsem a vyšel z Glendina předpokoje. Krátce na to jsem vstoupil do kanceláře superintendanta Powella. Byl to středně vysoký muž s mírnou nadváhou, sedivý a nosil silné brýle. Teď se zvedl obešel svůj psací stůl. Vítám vás, Johne," podával mi ruku. ,,Dobrý den, sire Powelle." Vypadáte skvěle." , Moje sekretářka je zcela opačného názoru." Superintendant jen pohrdavě mávl rukou. ,,Glenda Perkinsová vás nevidí mýma očima." ,To tedy máte pravdu, sire. " Vyzařuje z vás činorodost a vitalita. ,,Jinými slovy, máte pro mě nový úkol, sire." Můj nadřízený se na okamžik zarazil. Potom ale přikývl a řekl: ",Správně, Johne." Www.retro-lampy.cz 1@ ******************************************************************************************** Tak oč jde?" byl jsem zvědav., ,,Jak by se vám líbil výlet do Harwiche?" , Přijde na to, co mě tam čeká, sire." Powell si ukazováčkem posunul své silné brýle do správné polohy. ,,Co vás v tom malém hnízdě čeká sám přesně nevím, Johne. Ale zdá se mi, že bychom měli zjistit, co je za těmi fámami, zvláště když jsou tak kuriózní, jako tahle. , Která, sire?" , U anglického pobřeží, přesněji řečeno u Harwiche, prý se pohybuje stará obchodní loď. Loď, jaká už v našich dobách dávno po moři nejezdí. Muzejní kousek. A její posádku tvoří kostry pirátů. Poslouchal jsem, ale až do této chvíle mě historka sira Powella neoslovila. Až ve chvíli, kdy se zmínil o kostrách pirátů, jsem zpozorněl. Byl jsem doslova celý žhavý dozvědět se víc. Některé noviny už se na to téma vrhly," pokračoval sir Powell. ,A v Harwichi jsou námořníci kteří na svou duši přísahají, že se s tou lodí setkali. Ze by šlo o námořnickou latinu, Johne? To se mi nechce věřit. Myslím, že bychom to měli zavčas prověřit. Bylo by nepříjemné, kdyby nám potom vytýkali, že jsme to podcenili a nevě- novali tomu pozornost." Sir Powell měl pravdu Opatrnosti nikdy nezbývá, Lidé mají ve zvyku podceňovat znamení blížícího se nebezpečí a potom za to musí draze zaplatit , Pojedu se do Harwiche podívat a zjistím, co na tom je," přislbil jsem. ,, Obratte se na tamní námořníky. Zjistěte, co je pravdy na té pirát- ské historce a pokud by ta loď sku- tečně existovala, pošlete ji do pekla i s posádkou. To byl úplně jasný úkol. Ani můj šéf, ani já jsme v té chvíli netušili jak těžké bude splnit ho. Sir Powell mi na rozloučenou stiskl ruku. Popřál mi úspěch a propustil mě. ○ deset minut později jsem vyšel z budovy Yardu. Jel jsem přímo domů, zaparkoval bentleye před domem, kde bydlím, vyjel výtahem nahoru a odemkl dveře do svého bytu. Kostry pirátů! Znamenají nějaké nebezpečí pro Angli? Nebo ohrožují jen Harwich? Proč křižují podél anglického pobřeží? Co tím sledují? Za předpokladu, že skutečně existují, musím na tyto otázky najít v Harwichi odpovědi Vytáhl jsem ze skříně cestovní tašku. Když jsem do ní naskládal to nejdůležitější, ozvalo se zaklepání na dveře Šel jsem do předsíně a otevřel. Suko-můj soused, přítel a spolubojovník-stál přede dveřmi. Pustil jsem ho dovnitř. ",Jak se máš?" zeptal jsem se Číňana, který měl na rozdíl od svých soukmenovců vysokou, svalnatou postavu. ,,Jsi celý žlutý. " ,,Jako Číňan," odpověděl Suko. Měl postavu zápasníka sumo. Cerné vlasy měl uprostřed rozdě- lené na pěšinku a hranou ruky dokázal lehce rozštípnout dřevěné špalky. Však víš, jak jsem to myslel. řekl jsem Sukovi bylo celou noc špatně od žaludku. Byli jsme předtím spolu na večeři v čínské restauraci. Ale přesto za svou nevolnost nedával vinu tăm ,,osmi tajemstvím", která pozřel. Byl přesvědčen, že musel chytit nějaký virus. ,Už je mi mnohem lfp," tvrdil. ,,Ale tak úplně v pořádku ještě nejsi. Jen to přiznej, i když ti to přijde zatěžko. ,,Ale lepší se to." To mě těší." "Ty někam cestuješ?" zeptal se, když uviděl tašku,. ,Máš něco proti tomu?" ,Beze mě?" ,,Nejsme manželé."" Za to mohu jen děkovat nebi," řekl Suko. Kam máš namířeno?" ,,Do Harwiche. Asi tak hodinku autem z Londýna ,,Já znám Harwich.Co budeš dělat v takovém hnízdě?" Vypověděl jsem mu, co mi řekl sir Powell. Suko chtěl samozřejmě hned jet se mnou, ale já ho odmítl. ,, Nepřipadá v úvahu. Napřed si vyléčíš žaludek. Nemocného tě nepotřebuju. Najdu si tam nějaké milé mrože a ti mi budou dělat spo- lečnost. U toho nemusíš za každou cenu být, co?" ",A co když ta fáma bude pravdivá?" "Pak ti zavolám a přijedeš za mnou. , Slibujes?" , Slibuji." Pak jsem přinesl svůj pracovní kufřík z ložnice a spolu se Sukem vyšel z bytu ,Dej na sebe pozor, Johne," nabádal mě. ,,Nenech se od těch pirátů přelstít." Zašklebil jsem se. ,Jestli se mi některý z nich připlete do cesty, tak něco zažije. Rozeberu ho na kostičky a pak ho složím obráceně." V té chvíli jsem si ještě mohl dovolit žertovat. Ale to se mělo brzy změnit. Keith Kalley si nervózně olízl rty. Suzie zírala jako hypnotizovaná na blížící se loď. Na dlouhém, nad vodu vyčnívajícím ráhně na přídi, seděl pirát. Kostlivec si dal dýku mezi zuby. Připravoval se na vpád do jachty. Suzie ho rozechvěle pozorovala. Měl na sobě oděv z dávno minulých dob. Kolem hubeného pasu měl široký kožený opasek Na palubě se objevovalo stále více pirátů. Suzie s Keithem znovu zaslechli ostrý hlas kapitána: ,, Připravte se k útoku!" Ten povel zazněl nocí jako rána bičem. Suzie nemohla od těch příšerných postav odtrhnout oči. ,,Keithe!" vysoukala ze sebe. ,,Keithe, udělej už konečně něco! Nečekej, až se dostanou na palubu! Jeď! Na co ještě čekás? Musíme jim ujet!" Po těch slovech se Keith konečně vzpamatoval. Rozběhl se k můstku a stiskl tlačítko, kterým se uváděly do chodu motory. V té chvíli zasvítil v hlubokých očních důlcích lebky na přídi červený oheň. A současně z nich vystřelily dva ohnivé paprsky směrem k jachtě. Suzie musela zavřít oči, jak oslnivá záře z nich vycházela. Blesky zasáhly strojovnu a vyřadily stroje z provozu. Spouštěcí mechanismus nefungoval a motory mlčely. Keith se začal potit. Skoro celá posádka pirátské lodi teď stála u pažení. Piráti byli vyzbrojeni kordy a záchytnými háky. Někteří z nich drželi v rukou lana. Čekali na správný okamžik Když bok jejich lodi přirazil k jachtě, ozval se znovu kapitánův povel Piráti vyhodili lana a šplhali po nich dolů. První z nich skočil na palubu jachty. ,, Keithe! " křičela Suzie strachem bez sebe. Keith se rozběhl a holýma rukama srazil kostlivce do moře. Dalšího shodil kopancem Jenže protivníků byl přespočet. Byli jako armáda mravenců která slézá na palubu zpěvákovy jachty. Ten se bránil holýma rukama. Dokonce i Suzie se podařilo dva z nich shodit do vody. Ale potom ji zasáhla kostlivčí pěst a pokoušely se o ni mdloby. S povzdechem klesla na kolena ,, Suzie! " vykřikl Kalley ve strachu o ni. Chtěl se k ní rozběhnout, ale dva piráti se na něho vrhli současně a pevně ho sevřeli. Snažil se je setřást. Podařilo se mu uvolnit pravou ruku. Okamžitě se napřáhl a uhodil Jenže to už sám utržil několik bolestivých ran. Obličej se mu stáhl bolestí, ale bránil se dál. Jenže piráti ho nemínili jen tak snadno pustit. Naopak, teď se do něho pustili naplno. Co Keith se zoufale pokoušel prorazit jejich obklíčení. Suzie uvi- děla jeho obličej mezi kostlivci,. Byl celý zkrvavený. Suzie si byla vědoma toho, že je příliš slabá na to, aby Keithovi pomohla. Přesto skočila a vrhla se proti přesile kostlivců. Rozdávala svýma jemnýma rukama, zaťatýma v pěsti, rány do jejich holých lebek a volala: ,Nechte ho! Přestaňte ho mlátit! Vždyť ho zabijete!" Potom dostala takovou ránu, až ji to odhodilo. Zapotácela se a padla zátylkem na chromované zábradlf Vnímala ještě pronikavý Keithủv výkřik a dupající nohy kostlivců. A potom ztratila vědomí. Poslední, nač myslela, když se propadala do hluboké šachty, bylo: Teď jsme ztraceni. Potom už o ničem něvěděla Harwich neměl ani celých dvacet tisíc obyvatel. Bylo to bezútěšné, šedivé městečko se stejně šedivými domy. Ubytoval jsem se v hotelu na náměstí, dostal jsem prostý pokoj s balkonem a výhledem na moře, vybalil cestovní tašku, uložil pracovní kufřík do skříně a vydal se do hospody patřící k hotelu, abych neztrácel drahocenný čas a začal se svou prací. Seděli tam muži v lodenových bundách a námořnických čapkách na hlavě a mluvili jeden přes druhého o politice, která se tvořila na Downing Street 10, a se kterou zásadně nesouhlasili Hospodský byl blonďák s dobráckýma očima. Vypadal poněkud neohrabaně a chvílemi hraničilo se zázrakem, že dokázal přinést hostům whisky až ke stolu a žádnou skleničku při tom nerozbil U dveří na toalety byl na zdi zavěšený terč, do kterého nějaký svalnatý, štíhlý muž házel šipky a pokaždé se trefil přesně do středu. To nebyl námořník. Poslechl jsem svůj vnitřní hlas a rozhodl se, že se nejdřív seznámím s ním. Objednal jsem si pivo a se sklenicí v ruce zamířil právě k němu. ,Tak se mi zdá, že vy už nepotřebujete trénovat," navázal jsem hovor s úsměvem. , Lepší už sotva můžete být." Muž si mě změřil sympatickýma očima. Měl podobné vrásky pod očima jako Sean Connery, první James Bond. , Viděl jsem Robina Hooda. " řekl ,Ten se musel proti nepřátelům bránit s lukem v ruce. Jednou měřil síly se svým úhlavním nepřítelem a dokázal vyrazit jeho šíp svým śípem přímo ze středu terče. To bych chtěl dokázat taky." ,,Jednoho dne to dokážete, tím jsem si jistý," řekl jsem. ,Vy jste v Harwichi cizf?" ,,Je to na mně vidět?" , Znám tu všechny. I jejich povolánt." Smím se zeptat na vaše?" ,Jistě. Ale nesmíte se leknout. " ,, Hrobník?" ,,Policejní inspektor,"' odpověděl ten muž Usmál jsem se. ,Teď už vím proč jste mi byl na pryní pohled sympatický. Já jsem totiž vrchní inspektor Sinclair ze Scotland Yardu." ,,Jeffrey Mae," představil se inspektor. ,, Myslím, že už jsem vaše jméno zaslechil, Sinclaire." ,To je docela dobře možné."" ,,Jste tu služebně?" ,, Ano. Mae pozvedl obočí. ,, Vážně?" zeptal se udiveně. ,Jak to, že mě nikdo neinformoval?" ,, Stejně bych se dříve či později zastavil ve vaší kanceláři, " řekl jsem. ,Co vás tady zajímá, Sinclaire?" Ty fámy. Teď pozvedl Jeffrey Mae obě obočí. , Moment, myslím, že už jsem doma. Vy jste ten lovec duchů. Vaše oddělení se zabývá výhradně nadpřirozenými případy. Zasmál įsem se. ,, Gratuluji. Jste skvěle informován. Inspektor mi položil přátelsky ruku na rameno. ,,TěšÍ mě, že vás osobně poznávám, Sinclaire. Přijel jste jako na zavolanou. Napi- jeme se spolu?" Zvedl jsem sklenici s pivem. ,,Já už něco mám Jeffrey Mae zavolal hospodského a objednal si totéž. Potom mě zavedl ke stolu. Posadili jsme se. Když jsme si připili, řekl: , Vypráví se o vás, že prý děláte hoto- vé zázraky, Sinclaire. Nemusí vám doufám říkat vrchní inspektore?" ,Ríkejte mi Johne, Jeffrey. " ,,Dobrá. Www.retro-lampy.cz 2@ ******************************************************************************************** ,Tak povídejte, povzbuzoval jsem inspektora. Pohodlně se opřel a natáhl si nohy. , Tady v okolí straší, Johne. Já mám něco jako anténu na nebezpečí. Vždycky jsem ji měl. A teď zřetelně cítím, že se na nás něco chystá. Nedávno zmizeli tři lidé. Rybáři. Vyjeli na moře a už se nevrátili. Jejich člun se našel někde na břehu. A teď to teprve přijde, Johne," řekl a předklonil se. ,Za nocí, následujících po jejich zmizení, byli ti muži viděni na různých místech ,,Mluvil s nimi někdo?" zajímalo mě. ,,Nikdo neměl příležitost s nimi mluvit. Sotva je někdo uviděl, tak zmizeli. Jako duchové..." ,,Zvláštní," řekl jsem , Správně, Johne. Souhlasím Znáte tu historku o kapitánu Mortu Diabellovi?" ,,Ne," odpověděl jsem a napil se piva. ,,Mort Diabello prý je Satan. Jiní zase tvrdí, že se s ďáblem spolčil V každém případě to byl ten nej- krutější kapitán, jaký se kdy objevil v křesťanském mořeplavectví. Byl ke své posádce velmi přísný, nedopřával jí zasloužené- ho odpočinku a ponižoval své důstojníky. Nechával své muže přivazovat ke kýlu, bičovat je, nebo je házel žralokům. Bral na svou loď stále víc podivných individuf. Tak došlo k tomu, že u ostrova Tonga začala na lodi vládnout ne- spokojenost. Důstojníci získali na svou stranu posádku. Došlo ke vzpouře. Posadili kapitána Diabella na člun a pluli dál bez něho. Jeáenačtyřicet dní plul kapitán po moři sám. Ríká se, že mu Satan pomohl přežít. Podařilo se mu do. plout k ostrovům Tonga. Měl za sebou 3618 námořních mil. Bez pomoci pekelného knížete by to nikdy nedokázal. Když se vrátil do Anglie, dosáhl toho, že na Tahiti odjela fregata, která měla za úkol vypátrat vzbouřence. Potom prý se na palubě Diabellovy lodi odehrávaly ty nejhrůznější scény, Vyplul i s posádkou do noci a potom už ty námořníky, ani jejich loď nikdy nikdo nespatřil. Teprve o století později přepadla pirátská loď, jejíž posádkou byli kostlivci, jednu obchodní loď. Kapitánem těch pirátů nebyl nikdo jiný, než Mort Diabello Jeffrey sáhl po sklenici s pivem a dlouze se napil. ,,Je tu nějak suchý vzduch, " postěžoval si s potutelným úsměvem ,, Takže Mort Diabello udělal ze svých mužů piráty," poznamenal jsem. Inspektor přik,ývl. ,, Už celá staletí jsou kvůli nim světová moře nebezpečná." ,,A teď je tady, u anglického pobřeží. Proč?" zeptal jsem se. ,,Existuje proroctví, které říká, že Mort Diabello bude mít jedno- ho dne dost plavby po mořích. Prý se potom usadí na anglickém po- břeží a odtud bude pořádat své trestné výpravy. Má prý se usadit právě tady, Harwichi , Velice rád bych vám vaše po- dezření vyvrátil, Jeffrey, ale budu ho muset bohužel naopak potvr.- dit. Ti tři rybáři padli Diabellovi do rukou..." ,,Předpokládám, " řekl inspektor. A říkáte že se po svém zmizení zase objevili jako duchové?" ,,Ano,, Myslíte, že je možné, že je poslal Diabello s nějakým úkolem?" Jeffrey se na mě zamyšleně Dodíval. ,,Myslíte, že by je mohl poslat zpět, aby mu připravili půdu pro jeho plán? Aby proběhlo všechno hladce, až se rozhodne usadit na pevnině?" Přikývl jsem. ,,Přesně to jsem myslel, Jeffrey, Inspektor sklonil hlavu. ,,Pak mohu jen říct: Bůh stůj při nás, až k tomu dojde. Trýznila ji bolest hlavy. Vnímala šplouchání vln narážejících do přídi jachty a zmateně otevřela oči. Přízrak byl pryč. Už nebylo vidět ani jednoho kostlivee. Suzie Dingo si na chvíli myslela, že měla zlý sen Omámeně se opřela o ruce a posadila se. To jí však přivodilo prudké bušení ve spáncích, až se jí udělalo nevolno. Přesto se pokusila vstát. Chytila se oběma rukama za chromované zábradlí a vytáhla se nahoru Bylo jítak špatně, že měla strach, že bude zvracet. Vyklonila se přes zábradlí, ale nevolnost ji postupnễ přecházela Vzpomněla si na Keitha. Bože, co se mu stalo? Plna obav se snažila očima proniknout tmu. Pirátská loď zmizela. Skoro se jí zdálo, že se ani nikdy neobjevila Nejistými kroky se Suzie vydala k řídícímu můstku. Znovu a znovu vzpomínala na všechno, co se přihodilo. V duchu viděla, jak cizí loď přirazila k jachtě. Vzpomněla si, jak se bránila proti přesile kostlivců. Znovu slyšela ten pronikavý výkřik. Zamrazilo ji. Ocitla se u kajuty. Všude byla tma a ona nerozsvítila. Šátrala rukama po Keithovi, ale tady nebyl. S hrůzou si uvědomila, že ho ti duchové odvlekli s sebou. Ale kam? Vrátila se na palubu. Ještě nikdy v životě si nepřipadala tak sama a zoufalá S hrůzou pomyslela na velkou umrlčí lebku na přídi pirátské lodi i na to, jak tajuplně ožila. Blesky z jejích očí vyřadily stroje na jachtě. Suzie nevěděla, co má dělat. Má čekat, až ji tady někdo najde a dopraví do Harwiche? Pak se zadívala na tlačítko, kte- rým se spouštěly motory. Zkusmo je stiskla a divila se, že oba motory hned naskočily. Ta magická síla, která způsobila jejich vyřazení, byla náhle pryč. Suzie se nervózně rozhlédla kolem sebe. Vrátí se ti piráti? Musí doufat, že ne. Rychle přidala plyn. Chtěla se co nejdřív dostat do Harwiche. Tady, na volném moři, měla hrozný strach. Studený vítr jí cuchal vlasy. Obrátila jachtu a zamířila ke břehu. Stále myslela na to, co se asi stalo s Keithem. Sotva si začala uvědomovat, že ho asi miluje a on byl najednou pryč. Nechápala ani, proč piráti ne-vzaliiji. Zeby je zajímali jen muži? Suzie se rozhodla, že okamžitě ○ celé události uvědomí policii. Iřeba ještě budou moci záchranné čluny pro Keitha něco udělat. Nechtěla ho ztratit. Ne proto, že jí slíbil, že ji uvede ve své příští televizní show, na to teď Suzie vůbec nemyslela. Nechtěla Keitha ztratit, protože si uvědomila, že ho potřebuje, že patří k sobě, a že si toho mohou vzájemně hodně dát. Jenže, neztratila ho už? Pili jsme druhé pivo, když Jeffrey řekl: , Teď, když jste tady, Johne, vidím naši budoucnost optimističtěji. Vy nás toho přízraku dokážete zbavit a zachránit Harwich před zánikem. " ,,Já se samozřejmě vynasnažím, řekl jsem. ,, Ale nečekejte, že budu konat zázraky, Jeffrey, jinak bych vás musel zklamat." ,Vy si s Mortem Diabellem poradíte, ○ tom jsem přesvěděen, Johne! " ,,Přál bych si mít vaši jistotu, Jeffrey. Jenže já mám pocit, že kapitán Diabello bude proklatě tvrdý oříšek. Bylo by chybou ho podceňovat." Vy ho pošlete i s těmi jeho piráty do pekla," mlel si svou inspektor. Dveře hospody se otevřely a dovnitř vešel podsaditý muž. Byl tak udýchaný, jako by pěkný kus běžel. Bloudil zrakem po lokále, až utkvěl na inspektoru Maeovi, , Vypadá to, že vás někdo hledá," řekl jsem a ukázal hlavou směrem k příchozímu. Ten už mezitím mířil k našemu stolu. Mae se k němu obrátil a zabručel: ,,To je seržant Jack Basil Dobře si prohlédněte jeho utrápený obličej. Vždycky, když se takhle tváří, je v koncích. Nevím, co jsem komu udělal, že mi shora poslali takový trest. " ,,Inspektore!" vyrazil udýchaně seržant ze vzdálenosti dvou stolů od nás. ,,Bože, to jsem rád, že jsem vás tu našel, pane. ,,Já mám dnes volno, Jacku, " zabručel Jeffrey. ,To já vím a nikdy bych si nedovolil vás vyrušovat, kdyby se nestalo něco tak strašného." ,Co se stalo?" zeptal se Jeffrey Mae. Seržant se v tu chvíli podíval na mě a zaváhal ,, Mluvte, Jacku. Ten člověk může všechno slyšet. To je vrchní inspektor John Sinclair ze Scotland ' Yardu. ,,Pane," řekl Jack a uklonil se. ,,Já jsem seržant Basil, " ,,On už to ví ode mě," přerušil ho netrpělivě Jeffrey. ,Jsem si jistý, že na pana Sinclaira učiníte nezapomenutelný dojem. A teď nám řekněte, co vás tak vyvedlo z rovnováhy. Dívka, inspektore. Suzie Dingo Sedíu nás v kanceláři. Myslel jsem si, že vás bude zajímat, co "A co říká, Jacku?4 al, co řiká " ,,Byla s Keithem Kalleyem na moři. Jejich jachta byla přepadena.. ,, Kým?" vybafl na něho Jeffrey, jako když vystřelí z pistole Ale oba už jsme věděli, co nám Basil odpoví. ,,Těmi piráty! " Inspektor Mae vyskočil. ,,Pojdte Johne. Myslím, že si tu Suzie Dingo rád poslechnete osobně." Vyběhli jsme z hospody a inspektor Mae v běhu volal na hos- podského, aby napsal všechna čtyři piva na jeho účet. Nastoupili jsme do mého stříbrného bentleye ,,Elegantní auto," řekl inspektor uznale. ,,Vy nevyděláváte jako každý normální policista, Johne?" To auto je jediný luxus, který jsem si dovolil," odpověděl jsem ,,Nevydělávám ani o penci víc, než každý jiný vrchní inspektor. ,,Přestože nasazujete hlavu mnohem častěji, než oni." Pokrčil jsem rameny. ,, Je to moje práce. Nikdo mě do ní nenutil " Jeli jsme na policejní stanici O Suzie Dingo se zatím staral lékař. Po injekci, kterou jí dal, její neklid postupně ustupoval. Už jí nehrozilo bezprostřední nebezpečí, že se nervově zhroutí. Přesto jsme s ní museli jednat v rukavičkách. Jinak bychom z ní nic nedostali Když jsme vešli, pozvedla zrak Znala seržanta i inspektora. Jen mě ne. Proto se na mě tázavě podívala. Jeffrey Mae jí řekl, kdo jsem a proč jsem přijel do Harwiche Suzie Dingo jen přikývla, že to bere na vědomí. " Dáte si čaj, nebo kávu?" zeptal se jí inspektor. ,Whisky? Cigaretu?" Suzie jen vrtěla hlavou. ,,Nic. Já nic nechci, inspektore,' pronesla tiše. Zadívala se své třesoucí se ruce a řekla: ,Já už nemůžu."" ,To se nedivím, " řekl Mae s Pochopením. Obrátil se na seržanta: , Už jste volal pobřežní hlídku?" Jack Basil přikývl: ,,Všechny jízdyschopné čluny vyrazily na moře hledat tu pirátskou loď. ,,Nic nenajdou," pronesl jsem vážně. Všichni přítomní se na mě udiveně podívali. ,,Kapitán Diabello zná určitě všechny možné triky, jak se dostat z dosahu policejních plavidel, jinak už by byl za ta dlouhá léta, co páchá zlo na moři, určitě dopaden," řekl jsem ,,Myslíte, že je nějaká možnost, jak tu pirátskou loď zastavit?" zeptal se mě inspektor: ,,Žádná možnost v normálním slova smyslu neexistuje," odpověděl jsem. ,,My tady nehoníme člověka, na to nesmíte zapomínat A protože ti piráti nejsou lidé, nemůžeme je také měřit lidskými měrítky. ,,A pravděpodobně je také nelze běžnými prostředky zneškodnit," řekl Jeffrey Mae ,Správně," potvrdil jsem. Suzie Dingo si povzdechla a řekla: , Chtěla bych jít domů, inspektore. Máte něco proti tomu?" ,Ne, ne. Pochopitelně ne," řekl Mae. Zeptal jsem se jí, kde bydlí a když mi sdělila svou adresu, nabídl jsem jí odvoz. S přikývnutím hlavy přijala. Inspektor se s ní rozloučil podánım ruky. Zadíval se jí do očí a řekl pin soucitu: ,, Keith Kalley nezmizel navěky, tím jsem si jist. Vrchní inspektor Sinclair umí zacházet s duchy a démony. Má v tom spoustu zkušeností. On vám Kalleyho přivede zpátky, ať už ho ti strašidelní piráti zatáhli kamkoliv, " Suzie na to nic neodpověděla. Ale bylo na ní vidět, že nevěří tomu co inspektor řekl Setkala se s těmi kostlivci tváří V tvář a ještě stále si na tu hrůzu dobře vzpomínala Neuměla si představit, že by se nějakému člověku mohlo podařit nad těmi kostlivci vyhrát Vyšli jsme z policejní stanice. Inspektor Mae mi slíbil, že se mnou zůstane ve spojení. Že mě bude informovat o všem, co nového se v případu přízračné lodi stane Měl jsem pocit, že s Jeffreyem Maem bude dobrá spolupráce. A to byla velmi nadějná vyhlídka A v této chvíli jediná Suzie Dingo se posadila ke mně do bentleye. Když jsme vyjeli, všiml jsem si, že mě zkoumavě pozoruje. Když jsme dojeli před jejich dům řekla: ,,Opravdu už jste bojoval proti duchům a démonům, vrchní inspektore?" ,,Bohužel, už dost často," odpověděl įsem upřímně. ,,Jak si chcete s těmi netvory po- radit? Vždyť za nimi stojí všemocné peklo a vy jste jen člověk. ,,To máte pravdu, jsem jen člověk. Ale během let jsem si osvojil jisté triky a vědomosti. UŽ se trochu vyznám jak v bílé, tak v černé magii Znám zaklínací tormule. Vlastním zcea mímořádné zbraně. Například můj bič na démony pochází ze světa démonů. Vzal jsem ho mágu Myxinovi. Pochopitelně jsem stejně snadno zranitelný, jako každý jiný smrtelný člověk, ale liším se od něho tím, že se dokáži před útoky nadpřirozených sil bránit." Suzie Dingo přikývla. ,,Rozumím. Potom chvíli mlčela. Když jsme dojeli k domu, kde bydlela, ukázala na jeden kopec. Vidíte ten bungalov?" zeptala se. Byla to překrásná stavba, která bíle zářila do tmy. ,,Ano," řekl isem. , To je Keithův dům. Jaké mu dávấte naděje, vrchní inspektore?" ,Přátelé mi říkají Johne," řekl jsem. ,, Slibuji vám, že udělám vše co bude v mých silách, aby se Keith Kalley mohl ve zdraví do toho domu vrátit. To byla pěkná slova, která se té dívce určitě líbila, ale mohl jsem jí dát záruku, že se mi skutečně podaří dostat Kalleyho ze spárů pirátů? Ta námořnická historka, která se nejdřívě vyprávěla v hospodách po Harwichi, nebyla žádná pohádka. Noviny, které obvykle nafukovaly každou senzaci, tentokrát psaly pravdivě Sir Powell udělal dobře, že mě do Harwiche poslal a já teď musím udělat druhý správný krok - zavolat sem Suka! Věděl jsem že mi můj partner bude velkou pomocí. Na jeho pokažený žaludek teď nemohu brát ohledy. Ujel jsem ještě asi tři sta yardů Potom mě Suzie Dingo zastavila Zabrzdil jsem Suzie se mi zadívala do očí. ,, Děkuji vám za vaši velkorysost, Johne."' To bylo samozřejmé. Je mým zvykem pomáhat, když mohu. Muž jako vy je v dnešním světě výjimkou. Vždyť se dnes téměr všichni lidé starají jen o sebe." ,,Jsem rád, že jsem jiný,"" zasmál jsem se. ,Já taky," řekla Suzie. A potom prosebně dodala: ,,Přiveďte mi Kejtha Kalleye nazpět, Johne. Potřebuji ho, protože ho miluji. " Pak rychle vystoupila. Přesto mi neušlo, že se jí oči zalily slzami Počkal jsem tak dlouho, než zmizela v domě. Potom jsem otočil auto a vrátil se do hotelu Z pokoje jsem požádal o spojení s Londýnem. Za chvíli už jsem měl na drátě Suka ,,Ahoj, Johne. Řekni mi, co chci slyšet," žádal mě. ,,A co to má být?" ,, Ze se bez mé pomoci neobejdeš. Je to takový skvělý pocit, když člověk ví, že je potřebný." ,No dobře, příteli, potřebuji tě, " řekl jsem se smíchem. Pak jsem mu stručně řekl, co se přihodilo od mého příjezdu a co jsem se dověděl od inspektora Maea ,,Kdy mám přijet do Harwiche?" zeptal se Suko nedočkavě ,,Co tak zítra ráno?" To se mi náramně hodí."" Rekl jsem Sukovi, ve kterém hotelu bydlím a pak jsem ukončil hovor. Ale sluchátko jsem nepoložil protože jsem se chtěl ještě zeptat Jeffreye, zda pobřežní hlídka něco našla. ,Zatím žádné dobré zprávy, Johne," řekl Mae zklamaně. ,Zdá se, že jste měl pravdu, když jste říkal, že kapitán Diabello zná takové triky, aby dokázal před zákonem uniknout." Oba jsme položili najednou Vyšel jsem na balkon a díval se do nekonečné dálky na moře. Tam někde křižovala moře pirátská loď. Možná se připravovala na útok na Harwich Jak tomu mám zabránit? Mohl bych Morta Diabella a jeho piráty nějak předejít? Zabránit jim vtom, aby se dostali na pevninu a obsadili městečko? Cítil jsem, že zvítězit nad Dia- bellem bude velmi těžké, ne-li nemožné. S takovými, ne právě povzbudivými myšlenkami jsem se otočil a vrátil se do pokoje. Svlékl jsem se 2 šel pod sprchu. Unavený jsem vlezl pod přikrývku. Přesto jsem nenacházel klid. Zlé mocnosti můj příjezd do Harwiche zaregistrovaly. Druhá strana velmi dobře věděla, čím se zabývám a kapitán Diabello dostal okamžitě varování. Potom se se mnou telepaticky spojil. Právě když jsem zavřel oči a začal usínat, dorazil ke mně telepaticky vyslaný signál od kapitána. Poznal jsem to podle toho, že mě zcela neočekávaně zaplavila vlna strachu a úzkosti, proti níž jsem se nedokázal bránit. Prudce jsem sebou trhl a v hlavě jsem slyšel ďábelský smích. A pak zazněl hlas mého protivníka: ,, Vím, proč jsi přijel do Harwiche, Sinclaire!" Www.retro-lampy.cz 3@ ******************************************************************************************** Nepotřeboval jsem mluvit, abych Diabellovi odpověděl. Stačilo jen odpovědět myšlenkou a moje myšlenka se ke kapitánovi přenesla , Způsobuješ, že jsou moře už celá staletí nejistá!" zněla moje odpověď.,Ale tím teď brzy bude konec Ty se na to doopravdy cítíš, Sinclaire?" ,,Já už jsem bojoval s jinými kalibry a poradil si s nimi ,,Na mně si vylámeš zuby.' ,,Jen počkej ,,Poslouchej, Sinclaire. Vím, že jsi zapřísáhlým nepřítelem všech démonů a já bych neměl toužit po ničem víc, než po tvé smrti. Budeš se možná divit, ale já nemám zájem se s tebou zdržovat." ,Máš snad ze mě strach?" Mort Diabello se zasmál. , Idiote. Já se nebojím nikoho! Ani mága Myxina. Ani Černé smrti. Ani Spuka! Dokonce ani Asmodise ne Tak proč bych se měl bát zrovna tebe?" Protože se nikdy nedopouštím té chyby, abych své soupeře podcenil. Ty bys to také neměl dělat!" Sakra, Sinclaire, nevytahuj se! Mě jsi nedorostl! Jestli se dobrovolně nevypaříš z Harwiche po- znáš to na vlastní kůži!" ,,Co máš v plánu?" ,,To ti tak zrovna budu věšet na nos, Sinclaire. Do toho ti nic není." ,,Co jste udělali s Keithem Kalleym?" ,,Ani do toho ti nic není! " odpověděl Diabello ostře. ,, Dávám ti čtyřiadvacet hodin, Sinclaire! Jestli do té doby nevyklidís pole, osobně se postarám o to, aby to s tebou vzalo nedobrý konec.' Potom se telepatické spojení přerušilo stejně rychle, jako se navázalo. Ležel jsem v posteli a cítil se ne. popsatelně prázdný. Jedno jsem však věděl jistě - že pro mě cesta zpět neexistuje. To, že se mnou Mort Diabello navázal kontakt, pro mě bylo výzvou, kterou jsem mínil přijmout! Příštího dne odpoledne přijel do Harwiche Suko na svém Harleyi Davidsonu. Na jeho místě bych raději jel autem, protože na motorku už byla zima. Jenže takového fandu do motorek, jakým je Suko, nemůže chladné počasí v žádném případě odradit, aby na ni nesedl. Když jsem ho informoval o případu, snažil jsem se do našich dosavadních zjištění vést systém Potom jsem mu vyprávěl o tom jaký vzkaz mi telepaticky poslal Mort Diabello. Suko se usmál: ,,Zdá se, že tě ten chlapík nezná, co? Protože neví, že na takové výzvy reaguješ zarputile jako mezek. ,,Jak to vypadá s tvým žaludkem?" změnil jsem téma ,Na to mi odpověděl, že pokuď ho hodlám nadále krmit suchary, bude je posílat poštou do Londýna. Trval na tom, že bude jíst pořádné jídlo. Potom jsme zajeli za Suzie Dingo která na mého přítele udělala velký dojem, přestože na ní bylo vidět, že za celou noc nezamhouřila oka Víte už něco o Keithovi?" zeptala se mě. Pokrčil jsem rameny: ,,Ne, bohužel." ,Myslím, že už ho neuvidím, " zašeptala. , Měla byste Johnu Sinclairovi víc věřit, slečno Dingo," káral ji Suko. ,To bych ráda, ale nedaří se mi to, přiznala se. ,,Kdyby se stalo něco, co by nás mohlo zajímat, okamžitě nám dejte vědět, Suzie," požádal jsem ji. Dívka pomalu přikývla. Rozloučili jsme se a odjeli na policejní stanici. Po Keithu Kalleyovi však zatím nebylo ani stopy. Čluny pobřežní hlídky pirátskou loď neobjevily. Také jsem nic jiného nečekal Inspektor se nadechl a zeptal se: ,,Co máme teď dělat, Johne?" ,Říkal jste mi, že před tím Kalleyem zmizeli tři rybáři, Jeffrey," odpověděl įsem. ,Rád bych si promluvil s jejich příbuznými To by šlo. Můžeme to zkusit. " " Vyrazili jsme z policejní stanice ve třech. Dvakrát nám přibouchli dveře před nosem, ačkoliv s námi byl inspektor Mae. Nasedl vedle mě do auta a s pokrčením rameny řekl: ,,Já jsem to předpokládal. A ani se na ty lidi nemůžu zlobit. Musí s tou strašnou událostí žít, a tak se s ní snaží vyrovnat po svém. Jenže otázkou je, zda se jim to vůbec podaří. " ,,Ještě máme naději," řekl jsem Dianu Neesonovou, " odpověděl inspektor. ,'Třeba s vámi bude ochotná o svém strachu a starostech mluvit." Nastartoval jsem motor. Jeffrey mi ukazoval cestu k domu Diany Neesonové. Jenže ona nebyla doma. Tak jsme se stavili na oběd v blízké hospůdce a za dvě hodiny to zkusili znovu Tentokrát se ukázal soused, malý člověk s tučnou, dvojitou bradou. Mae 'se ho zeptal, zda neví, kde je paní Neesonová , Ta odjela do Ipswiche," odpověděl soused. cun ,,Nevíte náhodou, kdy se vrátí?" vyzvídal inspektor Mae. ,Myslím, že by tu měla tak za hodinku být." Tak jsme se vrátili na policejní stanici. Potřetí už jsme měli štěstí a Diana Neesonová byla doma A dokonce byla i ochotná mluvit s námi o zmizení svého muže. Paní Neesonová byla v černém jako by už najisto věděla, že její muž nežije. Byla to prostá žena, na níž bylo vidět, že ji život nerozmazloval. ,,Byla to pro mě strašná rána, když se Bob nevrátil domů, " začala své vyprávění tichým hlasem. ◦ Seděli jsme v prostém, ale uklizeném pokoji, zařízeném starým nábytkem. Vy jste ale svého muže krátce po jeho zmizení údajně viděla, " řekl Jeffrey. ,,Povězte nám, jak to setkání proběhlo. ⁃ Paní Neesonová zbledla a roztřásla se. Kousla se do spodního rtu. Její pohled ulpěl na mně. ,,Bylo to v noci. Chtěla jsem jít do postele, když jsem najednou ucítila, že se na mě upírá něčí pohled. Měla jsem tak divný pocit, jako nikdy předtím. Celá vystrašená jsem se otočila, a vtom jsem họ uviděla Stál venku a díval se na mě oknem Výraz v jeho očích do konce života nezapomenu. Bob mě miloval od dob našeho dětství, ale v jeho očích už žádná láska nebyla. Čišela z nich ledová nenávist. Do- konce bych přísahala, že to byl pohled vraha. Strach mi sešněroval hrdlo. Zdálo se mi, že mě Bob přišel zabít! Bob! Můj Bob! Nevěděla jsem, co dělat. Pak jsem si řekla že si to namlouvám, že by mi můj muž nikdy neublížil a nakonec se mi podařilo strach trochu překonat. Chtěla jsem Boba zavolat, aby šel domů, a tak isem vyšla ven. On stál nehybně u okna. Zavolala jsem ho jménem. V té chvíli jako by se probral a rozběhl se za roh. Běžela jsem za ním. Ale on zmizel, jako by se rozplynul ve vzduchu." Snažil jsem se uvést pořádek do zatím získaných informací. Všichni tři zmizelí rybáři byli znovu viděni doma. Odehraje se totéž is Keithem Kalleyem? Objeví se i on doma? Nechtěli jsme Dianu Neesonovou déle zdržovat. Z jejích slov bylo patrné, že se Bob Neeson změnil. Musel se dostat do spárů zlých mocností Svou ženu už nemiloval, nenáviděl ji. Nenáviděl ji tak silně, že by ji byl nejraději zabil. Zajímalo mě, co se stalo s ostatními rybáři, kteří zmizeli, Kde asi jsou? Dokáží se doopravdy rozplynout ve vzduchu? Zvedli jsme se k odchodu. Když jsme se paní Neesonovou loučili. zazvonil telefon. Zamířila k němu ,To je pro vás, inspektore," řekla a předala ihned sluchátko Jeffreyi Maeovi. Venku se už asi před půl hodinou začalo stmívat. Mlčky jsme če. kali na to, až inspektor skonč viděl jsem, že sebou trhl. , Kdy?" hovor. vyrazil bez dechu. K de? No, to je mi věc!" Odložil sluchátko a vyběhl z domku Diany Neesonové. Nestačili įsme se s ní ani rozloučit, jen jsme pokývli na pozdrav a vyběhli za ním. rtre ROm Paní Neesonová zůstala zaraženě stát. ,,Poslechněte, Jeffrey, tohle nebyl právě nejzdvořilejší odchod," řekl jsem mu venku Volal seržant Basil, " odpověděl Mae ,,A co?" zeptal jsem se. on ,Jednoho z těch zmizelých rybářů viděli v přístavu. Musím tam okamžitě jet. ,,Já vás tam odvezu, " řekl jsem a nechal ho nastoupit. Zapnul jsem světla a vyrazil k přístavu. V přístavu kotvily rybářské loďky, výletní čluny a motorové jachty. Vlevo od nich se tyčil k nebi starý maják, který už nebyl v provozu. Inspektor mi řekl, že je životu nebezpečné chodit dovnitř. Proto prý to zakázali Rybář, který setak tajemně znov objevil, se jmenoval Ron Woodland. Hledali jsme ho v celém přístav- ním areálu, ale nikde jsme na něj nenarazili. Inspektor se vyptával po restauracích kdo oznámil policii Woodlandovo Ale nikdo se I yo objevent k tomu neznal. Připadalo mi to jako ztráta času. Chtěl jsem radėji zkusit najít Keitha Kalleye. Proto jsem požádal Suka aby zůstal s inspektorem a hledal s ním rybáře a sám jsem se vrátil ke svému autu, abych zaútočil na druhé straně fronty. Suzie Dingo se zdálo, že na ten strašný zážitek nikdy nezapomene. Byla vystrašená, neustále měla pocit, že ji někdo sleduje a ohrožuje. Nevěřila tomu, že ty příšer- né piráty už nikdy neuvidf. S příchodem tmy se její strach znásobil. Slyšela bušit své vlastní srdce a když se v domě ozval nějaký zvuk, trhla sebou, jako by jí položil sám ďábel ruku na rameno. Jako teď. Ve skříni tiše zapraskalo. Suzie se tak lekla, že málem ztratila rovnováhu. Měla pocit, že se jí zastavilo srdce. Nervózně si zapálila cigaretu přistoupila k oknu a v tu chvili nemohla uvěřit svým očím. V bungalovu Keitha Kalleye svítilo světlo. Světlo! Keith se musel vrátit. Nějak se mu zřejmě podařilo těm pirátům uniknout. A teď byl zase doma. , Keithe! " vykřikla dívka rozčíleně. V duchu se ptala, proč za ní Keith nepřišel. Musel přece vědět, že si o něho dělá velké starosti. Ale třeba potřebuje pomoc. Keithe!" vzdychala Suzie. Vyfoukla kouř z cigarety, zamáčkla ji v popelníku, vklouzla do teplého liščího kožíšku a ve spěchu vy- běhla z domu. Keith je zase doma! Suzie běžela po temné ulici. Vyběhla kopec, na němž stál bunga- lov a za chvíli už stála na soukromém pozemku před domem. Srdce jí bušilo jako na poplach To, co už považovala za nemožné se stalo skutečností. Uvidí Keitha A on ji obejme a zapomenou na hrůzy včerejší noci. Suzie běžela po štěrkované cestě Hned nato už stála před vchodem. Stiskla mosazný zvonek a v domě se ozvala melodie. Suzienetrpělivě čekala. Oči jí zářily radostí. Neodvažovala se doufat, že to takhle dobře dopadne. ,,Keithe!" šeptala. , Prosím, nenech mě tak dlouho čekat. Otevři Pusť mě dovnitř. Prosím, Keithe..." Ale dveře zůstávaly zavřené. To Suzie nechápala. Zazvonila ještě jednou. Potom klepala. Nakonec bušila pěstmi do dveří. Ale Keith Kalley jí neotevřel Suzie se nehodlala vrátit, pokud se nedozví, co je s Keithem a v jakém je stavu. Zkusila, zda jsou dveře zamčené. Vzala za kliku. Napětím téměř nedýchala. Dveře se otevřely. Sotva se ocitla v chodbě, zaslechla zvuk, který svědčil o něčí přítomnosti. ,,Keithe?" volala. Váhavě překročila práh. Zmocnil se jí nepo- psatelný pocit strachu, naděje a pochyb dohromady. ,,Keithe, to jsem já, Suzie! Proč mi neodpovídáš? Vím, že tady jsi. " V domě bylo ticho. Podivné Suzie naskočila husí kůže. Zavřela za sebou dveře a nerozhodně zůstala stát v předsíni ,Keithe, to není fér, co děláš. Mám o tebe strach a ty..."" Udělala první váhavý krok Potom další. Nervy měla napjaté k prasknutí Prošla předsíní, uviděla se ve velkém zrcadle a lekla se vlastnfho obrazu. Srdce jí prudce bušilo až v krku. Keith tam musí být, pomyslela si Ale je to divné. Určitě mě slyší a přesto mi neodpovídá. Co je to za špatný vtip? Na druhé straně člověk, kterému je do žertování na tom nemůže být špatně. el Suzie vstoupila do velkého obý- vacího pokoje. V té chvíli ho uviděla. Seděl v koženém křesle, které- mu se říká ,ušák*. Ani se nepo- hnul a upřeně se na ni díval. Jeho pohled byl studený a bez života. Připadal jí úplně změněný. AŽ teď vstal. Pohyboval se sice rychle, ale jeho pohyby už nebyly tak pružné jako předtím, spíše toporné, jako u loutky. Suzie se k němu chtěla rozběhnout a obejmout ho rukama kolem krku, ale něco ji varovalo. veia e Zůstala zaraženě stát. Nelíbilo se jí, jak se na ni Keith díval. Jeho pohled jí naháněl strach. Vypadal, jako by se chystal jí ublížit, Co asi Keitha tolik změnilo? Teď Suzie ucítila podivný chlad, který ji ovanul. Byl to chlad, který vycházel z něho! Chtěla se ho na to zeptat, ale hlas jí selhal. Nervózně si odkašlala a pak ochraptěle promluviļa: ,Keithe, co se stalo? Co to s tebou je? Jsi úplně jiný. Už nejsi takoVý, jako včera. Neodpověděl jí a dál se na ni díval tím studeným pohledem. ,Proč mi neodpovídáš?" naléha, la Suzie. ,, Ty nemůžeš mluvit?4 Usmál se. Ale ten úsměv neod. povídal jeho chladným očím. ,,Ne mělas sem chodit, Suzie," řekl ko. nečně a jeho hlas zněl dutě jako ze záhrobí. Už neměl ten příjemný tón, který Suzie tak milovala ,Nerozumím ti, Keithe. Vždycky jsem si myslela, že my dva patříme k sobě. ,,Od včerejší noci už k sobě nepatříme, Suzie. Teď je mezi námi nedozírná propast!" ,,Ale jak to? Keithe, co s tebou ti piráti udělali?" V jeho chladných očích se zablýsklo. ,,Patřím k nim, Suzie." , To přece není možné." ,,Jsem jedním z nich. " ,,Já tomu nevěřím! " vykřikla Suzie. ,, Přece bys nemohl.. Teprve teď si uvědomila, jak je Keith nepřirozeně bledý. Jako mrtvola! Při tom pomyšlení sebou trhla. Další, co si uvědomila, bylo, že Keith nedýchá On už nežije. Ríkal jí tedy pravdu. Piráti ho zabili a udělali z něho jednoho z nich. mtsti To poznání na Suzie zapůsobilo jako rána kladivem.Se zděšeným pohledem a slzami v očích se ho zeptala: ,Proč, Keithe? Proč tě t netvorové zabili?" ,, Potřebují konspiranty na pevnině. Kapitán Diabello už se nechce plavit po mořích. Muži jako Neeson, Woodland a já mu majl připravit cestu na pevninu. Převezme vládu nad Harwichem a odtud budeme šířit strach dál da vnitrozemí." ,,A ty mu v tom budeš pomáhat?" zeptala se Suzie otřesena. Je to můj úkol," odpověděl jí Keith a přistoupil blí. Jeho rty tvořily v té chvíli zlověstnou křivku ,,Keithe!" zvolala Suzie vystrašeně. , Co chceš udělat?" Říkám ti to podruhé. Nemělas sem chodit. Teď toho moc víš. Pokusila by ses zmařit plány kapitá- na Diabella. Proto tě musím zabít! " ,Ne!" křičela Suzie hrůzou bez sebe. JM Kůže jejího přítele zprůhledněla a totéž se postupně dělo i s jeho oblečením. Během několika chvil měla před sebou kostlivce A ten se na ni vrhl. Ledové prsty jí sevřely hrdlo. Keith Kalley ji nemilosrdně svíral a vystrašené dívce docházel vzduch. V krku jí nesnesitelně pálilo. Zmocnila se jí panika. Pochopila, že proti sfle toho kostlivce nic nezmůže... Zatímco Suko s inspektorem Maem nadále hledali údajně spatřeného rybáře Rona Woodlanda v loděnicích, rozjel jsem se k bungalovu Keitha Kalleye, který jsem se rozhodl z povzdálí pozorovat. Doufal jsem, že budu mít štěstí a zahlédnu ho. Po cestě jsem přemýšlel o tom, co bych udělal, kdyby se mi to skutečně podařilo. Musel by mi především zodpovědět moje otázky. Musel by mi podat podrobnou zprávu o tom, co se stalo od chvíle, kdy ho piráti unesli na svou loď až do té doby, než se znovu objevil v Harwichi To mě zajímalo ze všeho nejvíc. Když jsem projel kolem domu Suzie Dingo, všiml jsem si, že se v bungalovu Keitha Kalleye svítí. Že by se vrátil? Přidal jsem plyn a za několik minut stál před Kalleyovým pozemkem. Vyskočil jsem z auta Když jsem běžel k domu, ohmatal jsem rukou pouzdro s berettou kterou jsem nabil stříbrnými kulkami Byl jsem asi čtyři yardy od bun- galovu, když jsem zaslechl výkřik, který mnou projel jako nůž. Dívčí výkřik ve smrtelném strachu. Suzie Dingo! Seběhl jsem z cesty a vzal to směrem na terasu. V běhu jsem vytáhl berettu z pouzdra ⁃ Druhý výkřik mi pronikl až do morku kostí. Zrychlil jsem běh, odrazil se, skočil a překonal tři schody na terasu A tam isem uviděl stín Suzie Dingo. Jen její. Vypadalo to, jako by se dívka zoufale bránila neviditelnému škrtiči, protože si ruka- ma sahala na hrdlo a odstrkovala neviditelné ruce, které ji škrtily. Skočil jsem ke dveřím a berettou rozbil sklo. Suzie potřebovala mou pomoc okamžitě, jinak by zemřela. Skleněné střepy se vysypaly na zem Vsunul jsem ruku do otvoru a hledal kliku od dveří. Otevřel jsem, levou rukou odhrnul záclonu a pravou namířil pistoli. Teď jsem viděl, že se Suzie brání stisku kostlivce. Ale protože se jednalo o démona, nevrhal žádný stín. Proto jsem zvenčí viděl jen Suziinu siluetu Byl jsem přesvědčen, že tím kostlivcem je Keith Kalley. Zamířil jsem na něho a zvolal: , Pusť to děvče, Kalley! Jinak se ti do té tvé proklaté lebky zavrtá stříbrná kulka!" Suko pokrčil nos a pátravěse zadíval na inspektora Mae. ,,Není možné, inspektore, že si někdo do- volil s vámi nejapně zažertovat?" , Vypadá to tak," zabručel Mae. Rozhlédl se kolem. Stáli na nábřeží. Za nimi byly malé doky, kde se prováděly menší opravy lodí K větším opravám se musely lodi dopravit až do Londýna Co budeme dělat?" zeptal se Suko. ,,Navrhuji, abychom ze sebe přestali dělat blbce. .,S tím rád souhlasím, " řekl Suko. , Takže hledání toho Rona Woodlanda končí?" Přesně tak," potvrdil Mae. Mohu vás pozvat na drink?" S radostí. ○ Chystali se odejít, když Číňan ztuhl Jeffrey Mae se na něho překva- peně podíval. ,,Co je, Suko? Uvě- domil jste si, že nemáte peníze?" Někdo nás sleduje, " zašeptal Suko. , Nedejte to na sobě znát, Jeffrey. ,Kdeje?" zeptal se inspektor Mae. Za tím starým vyřazeným rybářským škunerem. Je to takový chlap... Woodland?" Možná. Je na něho sotva vidět. Nehýbe se, jen nás pozoruje. "" ,Sakra, jak ho dostaneme?" ,, Rozdělíme se a půjdeme na něho každý z jedné strany," řekl Suko ,Jdeme na to,"" zašeptal Mae. Suko mu stiskl ruku a hlasitě řekl, že se vrátí do hotelu. Pak odcházel a doufal jen, že ten chlap. který je pozoruje, na jeho trik naletěl. Jeffrey mu dal rybářův přesný popis. A nejen Rona Woodlanda ale také Boba Neesona a Raye Thorntona, aby věděl, koho má před sebou, až se k muži za škunerem přiblíží, Suko odcházel dlouhými kroky. Ale hned, jak si byl jistý, že už ho ten neznámý nemůže vidět, vzal to obloukem Nepozorovaně se dostal do doků Běžel tmou mezi vyřazenými veslovacími a motorovými čluny. Dojeho mohutné postavy by člověk takovou pružnost neřekl. Byl mrštný a rychlý jako divoká kočka Očima pronikal tmou. Chvílemi se zastavoval a naslouchal Zatím nezaslechl vůbec žádný zvuk. Pro jistotu však vytáhl zbraň Suko byl sice velmi dobrý ve všech druzích asijských bojových tech- nik a většinu problémů srovnal karatistickými údery, ale když šlo O boj proti temným silám, pěsti nestačily. K tomu bylo zapotřebí účinnější zbraně. Například beretty nabité stříbrnými kulkami. Takové, jakou používal John Sinclair. Suko se znovu zastavil. Opřel se rukou o člun s vesly, obrácený dnem vzhůru. Tam! Tiché, sotva slyšitelné zaskřípění. A pak tmou proběhl stín Suko se pustil za ním. Ale zakopl ◦ dřevěný trám na zemi a málem upadl. Jen stěží pokl zaklení. Tiše se proplížil kolem dlouhé jachty, která byla cítit asfaltem a barvou. Pokoušel se lokalizovat postavu, kterou sledoval, sluchem Měl štěstí. Šikmo vlevo od něj se ozval zvuk kroků. Suko napjal svaly a rozběhl se tím směrem. Když tam doběhl, zahlédl postavu až na konci doků. Jenže hned na to zmizela. Suko přemýšlel, kde asi může být inspektor Mae. Ten neznámý by mu vlastně měl vběhnout rovnou do náručí. Nic takového se ale nestalo. Kde Mae vězí? Suko neměl čas o tom přemýšlet. Když toho chlapa nechytil Mae, bude to muset udělat sám. Dlouhými kroky doběhl na konec doků Před ním se tajuplně tyčil nebi polorozpadlý maják. Suko předpokládal, že se ten neznámý ukryl právě tam. Neváhal a pustil se za ním. Chtěl ho za každou cenu chytit Skloněn se rozběhl k majáku s berettou ruce. S ní se mu nemůže nic stát Udýchaný doběhl k majáku Dýchl na něho vlhký, zatuchlý vzduch z úzkého okna Dřevěné dveře do majáku byly zvětralé a porostlé mechem. Byly pootevřené. Ale ne natolik, aby jimi prošel. Opřel se do ztrouchnivělého dřeva Dveře zavrzaly a otevřely se. Suko vešel do tmy as rukama napřaženýma před sebou pomalu postupoval. Počítal s tím, že ho ten neznámý může každou chvíli napadnout. Jeho nervy byly napjaté. Pokud ho napadne, byl odhodlán se bránit. Prozatím se nedělo nic. Jak vítr profukoval puklinami ve zdech, znělo to jako tajemné vzdechy a sténání. Pod Sukovýma nohama křupala opadaná omítka ze zdi. Ten neznámý se zřejmě pustil po točitém schodišti nahoru. ◦ Přestože Suko schodišti nedůvěřoval, odvážil se na ně vstoupit. Držel se železného zábradlí, ale to bylo tak rozežrané rzí, že bylo lepší se ◦ ně neopírat I přes nebezpečnost schodiště Sukovi jeho lovecký instinkt nedovolil čekat dole, až se neznámý vrátí sám. Tentokrát se mu však jeho nedočkavost nevyplatila. Jeden ze scho- då pod ním povolil Suko se okamžitě rozběhl zpátky, ale katastrofě už nezabránil Pod jeho těžkou vahou se část schodiště utrhla. Suko se instinktivně zachytil zrezivělého zábradlí, Ale to se v pádu vytrhlo ze zdi a padalo s ním Padal do hloubky, ani nevěděl jak dlouho. Jeho pád doprovázelo vrzání a hluk padajícího schodiště. Měl pocıt, že se postupně řítí celý stařičký maják a pomalu mu padá na hlavu. Po pádu, který připadal Sukovi nekonečně dlouhý, přišel dopad. Www.retro-lampy.cz 4@ ******************************************************************************************** Dopadl na záda, převrátil se na bok a zvířený prach mu vnikl no nosu Mezi zuby mu vrzal písek. Bolelo ho celé tělo, ale byl schopen bolest překonat. S čm si neporadil, byl uvolněný kámen, který mu naštěstí jen zavadil o hlavu, ale i tak ho připravil o vědomí. John Sinclair, inspektor Mae, Harwich, kapitán Diabello, to všechno zmizelo v moři černého zapomnění.. Inspektor Mae se snažil realizovat Sukův plán. I on se ozbrojil svou služební pistolí a pak vešel jak nejtišeji uměl do areálu doků. V té neproniknutelné tmě se ho zmocnila nervozita. Nebylo snadné držet se udaného směru. Neustále o něco zakopával, potom se o něco uhodil do lýtka, ale zaťal zuby a počkal, až nejhorší bolest přejde, pak teprve pokračoval v chůzi Suka už neviděl. Ten Číňan se mu líbil. Byl to muž. který věděl, co dělá. Neohrožený chlapík, který by se pro Johna Sinclaira nechal roztrhat na kusy Jeffrey Mae Sinclairovi takového přítele záviděl. Ale na Suka se nemohl stoprocentně spolehnout jen Sinclair. Každý, kdo si získal Sukovy sympatie, požíval stejného privilegia Alespoň Jeffrey Mae získal ten dojem. Vtom zaslechl nějaký zvuk a obrátil se tím směrem. Tmou přeběh- la postava. Mae vyskočil a pustil se za ní. Ale daleko se nedostal. Za nejbližší lodí se najednou z ničeho nic vynořil přízrak. A nejen jedna postava se vynořila ze tmy. Inspektor zadržel dech. Viděl hned tři postavy. Tři muži! Byli to ti tři zmizelí rybáři? Inspektor chtěl zavolat Suka a zároveň namířil hlaveń pistole na ty postavy. Ale nedali mu šanci. Ani zavolat Suka, ani vystřelit. Vrhli se na něho jako dravci. Dostal bolestivou ránu do zápěstí. Pistole mu vyletěla z ruky. Vtom mu dopadla na bradu něčí pěst. Rána byla tak silná, že ho to odhodilo. Snažil se udržet rovnováhu, ale jeho protivníci ho srazili k zemi a bušili do něho tak dlouho, až ztratil vědomí. Co se dělo dál, už inspektor nevnímal. Keith Kalley reagoval na moje zavolání vzteklým výkřikem. Pustil Suzie, zasadil jí takovou ránu, až odletěla ke zdi a otočil se ke mně Vzduch mezi námi zajiskřil a světélkoval. Chvíli jsem ho viděl jako kostlivce, chvíli zase takového, jakého jsem ho viděl ještě před čtyřiadvaceti hodinami.